Milí,

nedaří se mi sehnat modelky, ale i přesto se chci opravdu zlepšovat ve focení portrétků a aktů. Proto jsem se rozhodl změnit taktiku a hledám cvičnou modelku za peníze.

Spolupráce:

2x - 3x mesíčně bychom se sešli, fotili portrétky, akty, uvnitř, venku. Šlo by o takové soukromé workshopy, dílny, trénink nebo cvičení - jak kdo chce :-) Žádná z fotek by nebyla publikována bez dohody -> s publikací fotek se nepočítá. Spolupráce by mohla být dlouhodobá.

Odměna:

100-150Kč za hodinu sezení, ta by obvykle trvala 2-3 hodinky, podle tématu, počasí atd.

Podmínky:

• Slečna se mi musí líbit, ale nebojte, nejsem náročný.
• Slečna to musí brát sportovně, většina fotek bude odpad.. bylo by hloupé, kdyby to mou tréninkovou modelku trápilo.
• Slečna nesmí být moc stydlivá, jsem omezený svými schopnostmi a ostatní omezení chci omezit :D
• Slečna musí být z Brna nebo okolí, musí mít čas, odpovídat na maily a tak.
• Slečna musí být rozumná a komunikativní a dospělá.

Co můžu slíbit:

Seriózní přístup. Nejsem ten, co zneužívá situace a podobně (viz. reference). Peníze na ruku - když dojdou peníze, nebude se trénovat.

Co nemůžu slíbit:

Že to vždycky bude zábava a že budem mít samé krásné fotky.

Naváhejte mě nezávazně kontaktovat s dotazy. Když mě napadne nějaké upřesnění, doplním jej sem. Klidně piště i do komentářů.

Děvčata,

jdu si takhle v klidu Lužánkama a najednou koukám, že moje hlava zas přemýšlí. :-) Zamyslel jsem se nad tímhle:

Většina lidí si představuje svoji budoucnost takto:

• "Chtěla bych mít děti a rodinu."
• "Chtěl bych být manažerem a jezdit na dovči do hor."
• "Chtěl bych být nejlepší fotograf rohožek."

Zjednodušeně a obecně je to co mají v hlavě nějaká vize sebe sama - obraz sebe - v určitém čase a určitém stavu. Např. "vidím sebe v 70 letech, a vypadám jak Albus Brumbál a všichni si mě váží". Nebo "vidím sebe za 5 let s doktorským titulem a za 15 let na své chalupě s přáteli". V případě že své cíle konstruuji takhle, pak se můj ideální život, životní cíl, nebo nejlepší životní cesta skládá z několika takových obrázků, které jsou zasazené na časové ose. Tyto vize (cíle, obrazy) se mohou týkat jak Být tak Mít (ano, zase Erich Fromm).

Čas mezi těmito Vizemi sebe sama je pak "jen" cestou k jejich dosažení: "studuju, abych měl titul (vize 1) a ten chci abych měl lepší plat (vize 2) abych mohl na cestu kolem světa (vize 3)".

To je samozřejmě v pořádku, problém ale nastane, když se blížím k bodu mé vysněné osy a nejsem ani zdaleka tam, kde jsem si přál být: nemám titul, nikdo mě nemá rád, mou oblíbenou cukrárnu zavřeli. Ještě horší je, když člověk v 20ti zjistí, že jeho cíl třeba pro 40 rok života, už nezrealizuje. Např. chtěl být ve 30ti vrcholovým žokejem a zničí si záda při pádu na schodech. - Pak přichází osobní krize.

Ale jde to jinak?

Podle mě by to i šlo. Pokud by se člověku zadařilo oprostit se od vizí sebe sama.. a cíle si nastavovat dynamické -> neurčovat cíl ale způsob cesty. "Nevím, kam směřuji, ale vím jak se tam chci dostat." Byla by neuvěřitelná odvaha a troufalost určit si měřítko svého života namísto Vizemi Způsobem. Pokud si dokážu nastavit cíl: "Chci pomáhat ostatním, snažit se nemrvit životní prostředí, neuzavírat možnostem a tvořit." nebo "Chci žít mezi lidmi, bavit se a nelhat." Pak nikdy nemusím být zklamán z nenaplňování svých Vizí.

No.. hmm. Vyfotil jsem cca 150 fotek, víc než 100 hned smazal (rozmazané, přepálené nebo psí zadky)... a tady jsou ty trochu slušné.

Milí, skoro před týdnem - a táhne se to jaksi pomalu - jsem byl s kamarádkami (heč) na muzikálu Kudykam v Moravském národním divadle. No shrnout to určitě nebude lehké, ale o to bude článeček kratší.

Hudebně se mi muzikál líbil velmi.. kvalitní zpěv, orchestr, Horáčkovi texty… to ani jinak nemohlo dopadnout. Téma muzikálu je taky fajn: je o tom zda hledáme životní štěstí ve správných věcech.. kdy a jak se rozloučit s jistotou a vydat se hledat holuba :D O něco méně se mi líbilo provedení… obzvláště druhá polovina byla jako pro blbečky -> Náznaky, které máme všichni rádi, byly nahrazeny propagandou s přímočarostí, jakou bych čekal spíše na koncertu Dana Landy. Jako by se autor bál, že divák ani po první hodině a půl nepochopil kam tím míří. A to je veliká škoda.

Ostatní mínusky:

• Postava Strýce byla příliš přepálená.. příliš černobílá.
• Muž z vedlejšího pokoje - jako strýc, ale navíc opravdu těžko se poslouchal jeho zpěv… .(
• Z Horáčkova proslovu na konci, bych se býval zeblil, nebýt zvyklý na komerci z televize. Jeho poděkování sponzorovi, který mu jako druhý v živote (po jeho mamince) dal peníze zadarmo, bylo po muzikálu vyzývajícím mimo jiné k odvrácení od konzumu velmi kách.

Plusky

• Konečně jsem viděl Vojtu Dyka. A doufám, že o něm a jeho ještě uslyším.
• Opravdu krásné písničky, orchestr a jevištní efekty.
• Prostory Janáčkova divadla jsou fajn, i z třetí řady balkónu bylo vidět.

Milí,

zvažuji co s jtl.cz. Mám namysli web s informacemi, co má splňovat web, na co dávat pozor, jak se nenechat ošidit. Pár případových studií a zamyšlení a něco jako slovníček pojmů a odkazů pro lidi, kteří se chtějí dozvědět o tom, jak dělat web.

A někde na boku by byla malým nabídka konzultací. Sem tam novinka ze světa webu, odkaz nebo překlad zajímavého článku.

Co vy na to?

Jtl.cz jak je teďka nemá moc efekt…

Byl jsem na koníčkách.. o mých zážitcích se na přání rozepíšu, ale později, abych vyhověl jinému přání a totiž fotopřání :-P Fotil jsem svou praktikou, na úplně nejlevnější film z drogerie :D Fotku kde jsem já, fotila Péťa.

Já a koníčci

Dostal jsem temperamentnější klisnu/kobylu (?) a trochu protichůdné instrukce.. no a tak moje první projížďka nedopadla dobře.. postupně jsem se čím dál, tím víc bál.. a konec jsem došel.. Tak.